Co je to alchymie?
Alchymie (arabsky al-kimijá) je obor lidského poznání, který měl jisté prvky z několika nynějších vědeckých (fyzika, chemie, medicína), ale i nevědeckých (astrologie, magie) oborů.
Podle tvrzení velké většiny autorů alchymie pochází z dávného Egypta, přesněji, odtud ji převzali ostatní národy. To naznačuje i výklad slova alchymie a tuto domněnku potvrzují i historická fakta. Alchymie byla považována za vědu tajnou a posvátnou, a byla pěstována v egyptských chrámech.Počátek alchymie nelze časově určit.
Obchodními cestami, jak mořskými, tak i pozemními, se alchymické umění z Egypta rozšířilo dál k ostatním národům a dostalo se až do zemí Orientu. Od Egypťanů převzali alchymii Arabové a od Arabů jej převzala středověká Evropa. To je hlavní cesta kterou se k nám alchymie dostala. Období Evropské alchymie trvá prakticky až do 19. století, tedy do jejího úpadku, který začíná rozvojem chemie v 18. století . Díky pokusům evropských alchymistům se stala známá příprava silných kyselin (pro řecké a arabské alchymisty byl nejsilnější kyselinou ocet). Došlo také k objevu nových dosud neznámých sloučenin a prvků. Alchymie byla ve své době velmi blízká astrologii. Často používala symbolů a značek tak, aby jejich tajemství zůstalo skryto.
Je experimentální mystikou a bývá označována jako tradiční věda.
Vychází z nauky o příbuznosti a přeměnách látek a zaměřuje se na proces zdokonalování přírody, zkoumá přirozenost těl a jejich proměňující se sílu. Úsilím alchymisty je dosáhnout završení přírodních dějů. Své snahy alchymisté označují jako Velké Dílo (Opus Magnum). Představa růstu a zrání ukazuje na přirozenost, že člověk nemůže udělat strom, ale může se podílet na jeho pěstování a v přeneseném slova smyslu na Dílu božském. Řada alchymistů žila pod ochranou moci církevní nebo světské.
Slovo alchymie
Existuje několik výkladů tohoto slova, ale za nejpravděpodobnější bývají považovány dvě teorie:
- Odvození od slova chemi tj. černá země, tradiční název Egypta
- Odvození od slova ta chyta tj. v řečtině „tavitelné“, resp. chyma „slévání“, „tavení“